fislari.cz

Výprava s překvapením na závěr (25.-30.9.2010)

  V polovině září bylo krásné nefalšované „babí léto“ a já si jen přál, aby takto vydrželo až do konce měsíce, kdy jsem měl naplánovanou několikadenní výpravu. Jenže jak se blížil termín odjezdu, tak předpovědi počasí nevypadaly moc pozitivně. Přesně na sobotu - den odjezdu - předpovídali ochlazení o více jak 10 stupňů, studený vítr a déšť. Při pohledu na sobotní ranní zamračenou oblohu a poté i na rtuť teploměru mi bylo zcela jasné, co mě čeká. Jen jsem doufal, že nezačne pršet dříve než dorazím na místo a vše si nachystám.

  Po příjezdu na místo jsem zvolil taktiku, že ihned od začátku budu chytat vyloženě jen na boilies bez vnadění peletami či partiklem. Takže před samotným postavením bivaku jsem prokrmil lovné místo pár desítkami kuliček a dopravil k nim i své montáže. Na jednu montáž jsem umístil 21mm ze směsi Mystery a na druhou 21mm ze směsi Bastard. Poté začalo klasické čekání na záběr. K večeru začalo dost pršet a pršelo celou noc a to i bez utišení studeného větru.

  I v neděli déšť a vítr neustával a nebe mělo stále temně šedou barvu bez jakéhokoliv náznaku, že by měl déšť ustat. První záběr přišel kolem 11-té hodiny na Mystery. Po změření 56-ti centimetrů byl kapřík zpátky ve vodě a bez zbytečných odkladů jsem ihned montáž vrátil zpět na lovné místo a dokrmil pár kuličkami. Po zbytek dne už hlásiče jen zarytě mlčely.

  V pondělí brzy ráno přestalo konečně pršet, avšak studený vítr stále neustával. Opět jsem dokrmil, ale až do středy jsem byl zcela bez záběru. Začal jsem podezírat kapry, že žerou a vždy vysbírají boilies v noci, kdy se nesmí chytat. Jen jsem si posteskl jaká je to škoda, že není povolen lov non stop. Kolem 14-té hodiny přišel záběr opět na Mystery, kdy 56-ti centimetrový kapřík za chvilku ležel na podložce. Po vrácení zpátky do svého živlu jsem začal uvažovat, že když už jsem měl na Mystery druhý záběr a koule Bastarda již pátý den stále nic, tak že i na druhou montáž umístím právě Mystery. Nakonec jsem od tohoto záměru ustoupil a vyměnil jsem jen samotné Mystery za průměr 30mm, abych trochu vyselektoval záběry od menších kaprů. V 18 hodin se ukázala volba ponechat bastarda správnou a přišel na něj pomalý záběr. Po pár pípnutí jsem podle tahu ihned po záseku poznal, že se nejedná o žádného dorostence. Největším problémem bylo, že jsem mu nesměl dát ani metr, protože by mi vjel do vázek, které byly u protějšího břehu. Po zapření do prutu se mi podařilo kapra otočit a už jsem ho měl z dosahu těchto vázek. Teď jsem jen musel dávat pozor, aby mi nejel do dalších vázek na pravé straně, kde byl ve vodě spadlý strom a také na na levé straně, kde byly zase vázky na samotném dně. Po silovém zdolávání jsem dostal do podběráku krásného šupináče 82cm s váhou dvanácti kilogramů, který se tak stal mým novým osobákem na svazovce. Po rychlém vyfocení jsem vrátil rybu vodě a opět nahodil a dokrmil. Do dvaadvacáté hodiny žádný záběr už nepřišel, tak jsem ještě těsně před stáhnutím montáží místo lehce dokrmil.

  Čtvrteční ráno jsem opět doházel pár kuliček a čekal jsem, ze přijde během dne nějaký rozlučkový kapřík před samotným večerním odjezdem. O půl desáté večer jsem byl už smířený s faktem, že žádný záběr nepřijde. Jaké však bylo mé překvapení, když po chvíli se rozezněl pípák právě s 30mm Mystery a po záseku jsem ucítil opět větší tah. Opět nastalo to stejné jako u předešlého velkého kapra – nepovolit mu ani metr a kontrolovat, aby mi nezajel do vázky. Po chvíli na podložce ležel unavený devíti kilový šupináč s délkou 78cm. Jen pár fotek a hned zase putoval zpátky do vody. Letmo kontroluji čas a na hodinkách, které ukazují skoro tři čtvrtě na deset a v duchu si pochvaluji, jak je to pěkný a vydařený závěr výpravy. Při odnášení odhákovací matrace od vody procházím kolem rodpodu a slyším, že mi začíná pípat i druhý hlásič. Otočil jsem se a podíval, proč se rozezněl a ihned jsem pochopil, že je to jízda. Jízda na druhý prut, kde mám nastraženého Bastarda. Rychle jsem odhodil matraci, přiskočil k prutu a už jsem cítil ten známý tah na druhé straně udice. A úplně stejný scénář se odehrával znovu. Po asi pěti minutách jsem byl opravdu jak v „Jiříkově vidění“ a nevěřícně jsem zíral na podložku, kde se leskl ve světle čelovky nádherný lysec 79cm, s váhou 11,4kg. Po vyfocení a vrácení kapra do vody jsem zjistil, že je přesně 22hodin, tak mi nezbylo už nic jiného než rychle sbalit zbytek výbavy, nasednout do auta a vydat se na cestu domů.

  Cestou mi hlavou běhalo množství myšlenek a úvah. Ale hlavně jsem byl nadmíru spokojen, že mi montáže fungovaly na 100%, a že jsem neprořízl a ani nepozbyl jedinou rybu. Jen mě mrzelo, že jsem musel odjet zrovna v dobu, když to konečně začalo jezdit. Byl jsem si jistý, že bych ještě do neděle dostal pár pěkných kaprů. Už se ale těším, až se na tento překrásný revír vrátím a opět pokořím nějakého velikána a budu doufat, že se mi podaří opět překonat svůj osobní rekord na svazovce.

napsal: Obrfišlař (03.10.2010)

přečteno: 2428 x